Lenka

Lenka

Jmenuji se Lenka. V 17letech mi v holenní kosti u kolene našli osteosarkom. Tady je můj příběh.

Prolog: Když jsem byla v páťáku na 6letém gymplu, hodně jsem sportovala: jezdila na kole, hrála basket, lyžovala a učila se na snowboardu (bolestivé pády). Měla jsem komplikované vztahy, velkou touhu osamostatnit se a žít po svém. Škola a vysoké nároky, které jsem si na sebe kladla, mě stresovaly. Abych ušetřila za autobus, jezdila jsem denně do školy na kole, nebo šlapala víc než kilometr pěšky zapocená v zimě bez punčoch. Mrzla mi kolena až praštěla. Málo jsem spala a zřídka odpočívala, vztahové i rodinné problémy jsem příliš prožívala, dávala si je za vinu. Zároveň jsem nežila nějak moc zdravě např. používala denně mikrovlnku, holdovala mražené pizze, rohlíkům, uzeninám, tavenému sýru atp. Celkově jsem se necítila úplně dobře: byla jsem často vystresovaná a vyčerpaná. Taky nespokojená sama se sebou a s tím, jak vypadám, jaké mám výsledky ve škole (přitom jsem v mnoha předmětech excelovala). Přestože neznáme příčiny takto závažných onemocnění, spolu s genetickými předpoklady, svůj tehdejší způsob života považuji, vedle dalších faktorů, za příčinu.

Před: Pár týdnů mě pobolívalo koleno. Myslela jsem si, že jsem si ho jen namohla. Po rentgenovém vyšetření mi nejprve dali nohu asi na čtyři týdny do sádry. Domnívali se, že jde o problém s meniskem. Když mi ji ze sádry vyndali, zjistili, že se asi spletli. Během pár dnů jsem nohu dostala opatrným nezátěžovým cvičením do stejné kondice, v jaké byla před sádrou. Hodně to pomohlo v následujících fázích. Děda mě po známosti vzal na magnetickou rezonanci, čímž mi možná zachránil život. Pak už to šlo ráz naráz: Brno, biopsie, chemoterapie, operace a náhrada nádoru homoštěpem, další chemoterapie.

Během: Nejprve jsem od sebe všechny odháněla a celou léčbu chtěla zvládnout sama. Došlo mi, že to nepůjde. Můj přítel spolu s maminkou se mi stali největší a nejdůležitější oporou. Téměř neustále mě obklopovali členové rodiny a přátele. Po biopsii a zjištění výsledků mi ihned nasadili chemoterapii. Zafungovala tak, že když mi vyjmuli nádor a nahradili jej homoštěpem, myslela jsem si, že je vše za mnou a léčba skončila. Když jsem se trochu zotavila, léčba ale pokračovala, dokonce mnohem intenzivněji: aby se zabránilo tomu, že se onemocnění vrátí. Často jsme s maminkou střídavě pobývaly na dětské onkologii (Dr. Múdry), na ortopedii u Sv. Anny (Dr. Černý), občas taky doma. Z práce jí dovolili dělat na dálku. Dlouhou náročnou léčbu jsem si užívala a nemoc brala jako součást života: na dětské onkologii jsem si našla nové kamarády, bavila se s doktory a sestřičkami, milovala se se svým přítelem v nemocnici. Po celou dobu jsem pilně studovala, učitelé za mnou chodili domů vysvětlit mi těžkou látku nebo mě přezkoušet. Spolužáci mě zásobovali poznámkami z hodin. Odmaturovala jsem se dvěma berličkami. S těmi jsem chodila asi dva roky do lesa na houby, na party, do školy, na zkoušky i na nákupy. V průběhu nemoci jsem měla své vnitřní nastavení: mám nemocné jen kolínko, zbytek těla je zdravý. Když jsem mohla jet na invalidním vozíku, šla jsem raději pěšky o berlích, klidně i do druhého patra s cílem: rozproudit krev, zaměstnat svaly, posílit srdce a uvolnit pár endorfinů. Jsem neskutečně vděčná doktorům, sama sobě, rodině a všem, kteří se mnou v té době byli. Během léčby mi uspali vaječníky, možná i díky tomu se mi podařilo přirozeně otěhotnět a porodit zdravé miminko.

Po: Kvůli jizvě a pokročilé artróze nenosím minisukni. Nekleknu si, nemůžu utíkat, hrát basket ani lyžovat. Když se mění počasí nebo mi zrovna není dobře, kulhám. Při velké zátěži cítím bolest v operovaném koleni. Holt málokdo je dokonalý. Naučila jsem se s tím vším žít: plavu, běžkuji, mám pro jízdu přizpůsobené kolo, můžu chodit rychle, místo pokleku si sednout na zem. Jsem šťastná a cítím se zdravě. Vystudovala jsem vysokou školu, mám skvělou práci, která mě baví, úžasného partnera a děťátko. Svůj mozek jsem naprogramovala na šťastný život.

V budoucnu mě určitě čeká výměna kloubu, který se kvůli homoštěpu opotřebovává rychleji než běžná kost. Díky zdravému životnímu stylu se cítím velmi dobře. Dbám na odpočinek a výživu: vaříme ze skvěle chutnajících přirozených potravin, vyhýbáme se polotovarům a chemicky zpracovaným potravinám. Obklopuji se skvělými lidmi, rodinou a přáteli. Denně vnímám vítr, slunce, zpěv ptáků, zvuky kavárny, vůni dobrého parfému a hlavně samu sebe.


Pokud jste došli v textu až sem a prožíváte něco podobného vy nebo někdo z vašich blízkých zrovna teď, moc vám držím palce, aby vše dopadlo co nejlépe. Z celého srdce věřím, že ano! Život je každodenní boj, smiřte se s tím. Užívat si drobných radostí pomáhá. I těch nejmalinkatejších.

 

16.12.2016

  
Magistrát města Brna
               Stavební firma LaVaRoss s.r.o.