Seberozvojové dny a večery pro vyléčené

Seberozvojové dny a večery pro vyléčené

Milí vyléčení, 

možná někteří z Vás zaslechli, že už delší dobu pod záštitou spolku Společně k úsměvu plánujeme uspořádat v Brně seberozvojové dny/večery pro lidi, co se v dětství nebo dospívání léčili na dětské onkologii. Nyní se na Vás obracíme s prosbou o pomoc s vytvářením podoby společných setkání, která by měla sloužit ke sdílení prožitků a zkušeností vyléčených. Rádi bychom pro Vás vytvořili bezpečný a důvěrný prostor, který by sloužil k  povídání o tom, co je pro Vás důležité. Věříme, že tato setkávání mohou sloužit ke vzájemnému obohacování a většímu porozumění sám sobě. Setkávání jsou otevřena všem vyléčeným mladým dospělým z dětské onkologie, není podmínkou být členem spolku Společně k úsměvu. 

V tomto odkazu naleznete anonymní dotazník. Požádáme Vás o jeho vyplnění do středy 20. 6. Vaše odpovědi nám pomohou ujasnit, jaká forma setkávání bude odpovídat Vašim potřebám.

Za jakékoliv Vaše další podněty nad rámec dotazníku budeme vděčné. V případě dotazů nebo nejasností se na nás neváhejte obrátit na email: mentoring@spolecne-k-usmevu.cz 

Děkujeme za spolupráci.

S přáním pěkných dní

Klára, Andrea a Monika ze Společně k úsměvu, z.s.


P.S. Lucka Štrublová náš projekt jako předsedkyně Společně k úsměvu už od počátku velmi podporuje a dodává k němu:

Z pohledu vyléčeného mladého člověka vidím v projektu svépomocných skupin velký smysl a přínos. Já sama jsem se nejen těsně po léčbě, ale i několik let po jejím skončení potýkala s potížemi nejen psychickými. Jakákoliv bolest ve mně vyvolávala strach z návratu nemoci a občas mi tento strach nedovoloval v noci spát. Dnem ukončením léčby nemoc samotná pro mě neskončila. Nemoc u mě neměla jen dopad psychický, ovlivnila i fungování a vztahy v mé rodině, s ostatními vrstevníky a také při navazování partnerských vztahů. Po ukončení léčby jsem měla 2 roky období, kdy jsem nechtěla o ostatních vyléčených slyšet a stýkat se s nimi, měla jsem pocit, že potřebuji udělat tlustou čáru za tím vším a znovu začít žít. Až po čase mi došlo, že už nikdy nemůžu nastoupit do stejného pomyslného vlaku v kterým jsem byla před nemocí a že všechny pokusy o to se do něj dostat zpět jsou marné. Nemoc mě posunula, mentálně i fyzicky nejen do jiného vlaku, ale na úplně jinou kolej. Pochopila jsem, že mé tělo má úplně jiné potřeby než před tím a začala jsem zjišťovat jak nejlépe mu pomoci, aby se cítilo dobře. Začala končit až v tom okamžiku, kdy jsem se začala učit pracovat se svým tělem. Bylo to velmi obtížné, otevírat otázky pozdních následků léčby, řešit otázky únavy a toho, zda budu moci mít děti nebo ne. Nejvíce mi pomohlo sdílení mé zkušenosti s kamarádkou, které si také prošla onkologickou léčbou a už v tomto byla dále než já, už dokázala pracovat se svým tělem a zkušenost z léčby měla lépe zpracovanou. Myslím, že jí samotné pomohlo, že vystudovala psychologii a ke svému tělu byla vnímavá. Vím, že nikdo jiný než člověk se stejnou zkušeností jako mám já by mi nemohl nikdy takhle pomoci. 

 

13.6.2018

  
Magistrát města Brna
               Stavební firma LaVaRoss s.r.o.